Martin

Jsem Martin. Narodil jsem se už dávno v Prostějově. Vyrůstal jsem ve Vrbátkách na ZŠ Zdenky Kaprálové a dospíval na Cyrilometodějském Gymnáziu v Prostějově (volba kostela čistě náhodná). A pak už jsem vyrazil do Brna, kde se plánuji ještě nějakou dobu zdržet. Nejprve jsem studoval psychologii, ale po třech letech mě to přestalo bavit, tak jsem studium nedokončil. Ovšem kdybyste někdy měli pocit, že Vám čtu myšlenky, bude to tím.

Po úspěšném ukončení studia jsem se pokoušel postavit na vlastní nohy a nějakou dobu jsem živnostničil. Spaní do desíti, chvilka práce, vaření oběda, chvilka práce, večeře. Jo, to byly fajn časy. Jenže každá finanční rezerva vyschne, když nic nepřidáváte, takže jsem musel po chvilce začít opravdu pracovat.

No nešlo to tak, jak bych chtěl, takže jsem neváhal, když mě kontaktoval kamarád, že hledá někoho, kdo s ním pojede pracovat do Anglie. Tak jsem měl příležitost zjistit, jak tragická je má jazyková vybavenost.

Po návratu jsem ovšem stále neuměl dost dobře živnostničit, tak jsem si sehnal práci s tím, že ve volných chvílích vyplním mezery ve svém vzdělání webového tvůrce. A tak začala největší zkouška mojí introverze, práce v call centru.

Zhruba ve stejné době jsem začal mít nutkavý pocit, že jsem v životě nic nedokázal. Pokud Vám už bylo 24, jako mě tenkrát, tak jste ten pocit už asi taky zažili. Inu, řekl jsem si, že je nejvyšší čas to změnit a začal jsem denně básnit. Cíl byl vydat za rok knihu a s každým napsaným řadkem jsem měl pocit, že se tento cíl vzdaluje.

Po 8 měsících v call centru jsem si řekl, že už mě nebaví otravovat lidi a raděj bych dělal něco užitečného. Dal jsem výpověď s tím, že se vrátím k živnostničení. Znalosti jsem trošku zlepšil, tak by to mohlo fungovat. Pár dní na to mě kontaktoval spolužák z gymplu, který je nyní můj šéf.

Rok psaní básní se blížil a já narazil na pár lidí, díky kterým jsem věděl, že tu knihu jsem schopen dát dohromady, a nakonec se sehnaly i nějaké drobné, abych nebyl ve ztrátě. Rok na to jsem vydal druhou knihu a básně píši stále a zkouším nějaké hudební experimenty. Ale pst.

Jo a jak jsem potkal Anet? Napovím, že jsme se poktali v době lockdown. Ano, Tinder. A podle toho, co jsem o této aplikaci slyšel, tak je to fakt zázrak.

To je ode mě vše. Pokračování již brzy …