Narodila jsem se kousek za Brnem v malém městě jménem Boskovice, ale celý život žiji tady v této velké vesnici. Moji rodiče pochází ze sedláckých rodin, ovšem já jsem se rozhodla, že v této tradici pokračovat nebudu. Už jako malá jsem byla středem pozornosti, v porodnici se chodili všichni dívat na mé dlouhé vlasy. Školku a školu jsem měla nedaleko od domova. Má školní docházka na základní škole byla krušná, protože se jednalo o školu se sportovním zaměřením. Já jsem spíše tíhla k muzice, ale prostě ZŠ labská byla 2 min od našeho bytu, tak jsem si nemohla moc vybírat.
Na druhém stupni ZŠ jsem se začala ještě více zajímat o muziku a fotografii. K občasnému zpívání doma se přidala hra na kytaru a občasné skládání písní. Poslední roky na ZŠ jsem začala navštěvovat pěvecký sbor, kde jsem poznala svoji nebio mámu (rozuměj jako adoptivní, ale adoptovala jsem ji já). Tato osoba pomáhala utvářet moji osobnost během dospívání.
Střední školu jsem taktéž navštěvovala v Brně, ale už to bylo přece jen dál. Biskupské Gymnázium bylo mým druhým domovem. Díky této škole jsem mohla poznat fajn lidi a zjistit, že katolíci nejsou jen divní lidi, co chodí v neděli do kostela.
Na gymplu jsem se pokoušela o další rozvoj v oblasti fotografie, a to mi zůstalo do dnes. Během 10 let mám již 3 fotoaparát a focení je pro mě určitý způsob relaxace.
Vysoká škola nebyla úplně nejlepší volba, ale po maturitě mi přišlo, že to bude fajn nápad se přihlásit na pedagogickou fakultu tady v Brně. Obor Hudební výchova a Občanská výchova byla zajímavá volba. Ve druháku mi došlo, že asi učitelem fakt nebudu, a tak jsem zvažovala o ukončení studia, ovšem rodina mě ukecala, abych to ještě zkusila a díky ní mám teď titul Bc. Studium jsem si ve 3. ročníku zpříjemnila Erasmem. Byla to fajn změna a Řecko je navíc krásná země. Bohužel erasmus nesl úskalí prodloužení studia, ale to jsem úspěšně dokončila v roce 2020.
V této době jsem byla již zasnoubená s mým prvním manželem. Tento rok byl plný změn. Konec školních let, první zaměstnání, první svatba. První práci jsem hledala horkotěžko, protože jsem hledala mimo svůj obor.
Po několika pohovorech jsem dostala nabídku od přátel pracovat u nich na zubní klinice na pozici recepční. A tady začala moje zubní vášeň. Rok se s rokem sešel a bohužel kvůli zrádné nemoci jménem covid odešel na věčnost můj muž. Následovalo několik těžkých měsíců, které jsem díky rodině přátelům, a především díky Bohu zvládla. Během těchto měsíců jsem zjistila, že mě docela ty zuby zajímají a chtěla jsem se o tom dozvědět víc, tak jsem se rozhodla absolvovat kurz zubní instrumentářky.
No a jak jsem vlastně poznala Marťu? Za to může seznamka. Ale vlastně to byl tak trochu zázrak, ale o tom si povíme jindy.
Napsat komentář